Knihy s kouzelnickou tématikou


Spřátelené

*******************************

 

můjpelíšek vás zdraví **********************************

welcome ********************************** Stránky s nepřeberným množstvím obrázků-určitě si vyberete *************************************** a href="http://serousci.webz.cz"> ************************************* Moje sbírání ************************************ ***********************************

Bude dnes svítit sluníčko?

Srdce na dlani

V mysli....

Těžké loučení

Hodiny na věži odbily třetí hodinu ranní. V oknech domů byla tma, až na jeden. V obývacím pokoji svítila malá lampička. Osoba, která doposud seděla v křesle, se pohnula, jako by takhle se děla snad celý den a nehýbla ani svalem. Žena, jménem Renata Robertsová si sundala z nosu brýle, zaklapla tlustou knihu, na které zářil červený nápis: Lily Porterová a začátek konce . Položila knihu na stůl, vedle knihy se stejným obalem a fotkou černovlasé dívky s velkýma modrýma očima. Avšak názvy byly rozdílné. První díl s titulkem Lily Porterová a dva světy , byl viditelně slabší, oproti knize, kterou před chvílí Robertsová položila vedle ní. Byly to díly na pokračování o veselé a drzé čarodějce.

Na ubrus ukápla slza a rozpila se po látce. Spisovatelka si otřela oči. Nechtěla si připustit, že je Lilyiným příběhům opravdu konec. Za ten rok spolu prožily spoustu dobrých, veselých, ale i zoufalých a plačtivých chvil. A najednou se mají rozloučit? Pocit, který Robertsové svíral srdíčko, byl nesnesitelný. Do těch knih dala všechny svoje pocity a nálady, upustila uzdu fantazie . Také se hodně zapotila, když najednou nevěděla, co psát. Zhluboka si povzdechla a pohlédla na pohovku, kde celou tu dobu, co Robertsová četla ne kritickým pohledem spisovatelky, ale pohledem zvědavého čtenáře, si hověl mourovatý kocourek. Připadalo jí, jako by jí hlídal. Otevřel svá velká kukadla a dlouze na ní pohlédl, jako by jí chtěl utěšit a říct něco ve smyslu: ,,To bude dobré.“ Pohladila ho po hlavičce. Začal vrnět. Spisovatelka pokývala hlavou: ,,Tak už je opravdu konec.“ Hlesla. Kocourek se protáhl a mňoukl. Vzala svého mazlíka do náruče. Když procházela okolo stolu, pohlédla na knihy, přejela rukou po obalu. U dveří se naposledy otočila směrem ke svým výtvorům. ,,Mnoho štěstí, Lily.“ Usmála se.

Hodiny odbily čtvrtou hodinu ranní. V domě, kde se ještě před chvílí svítilo, byla tma. Jen měsíční paprsky pronikaly dovnitř a osvítily dvě knihy, ze kterých se na ně usmívala  černovlasá dívka s velkýma modrýma očima. Lily Porterová.

Poslední komentáře
27.09.2008 16:58:31: Moc pškné, opravdu. Něco takového se jen tak nevidí. Opravdu ti moc přeji aby ti to vyšlo, aby jsi m...
 
Děkuji za vaši návštěvu