Knihy s kouzelnickou tématikou


Spřátelené

*******************************

 

můjpelíšek vás zdraví **********************************

welcome ********************************** Stránky s nepřeberným množstvím obrázků-určitě si vyberete *************************************** a href="http://serousci.webz.cz"> ************************************* Moje sbírání ************************************ ***********************************

Bude dnes svítit sluníčko?

Srdce na dlani

Jednorázovky!

NIC....

Nebe pokryl černý koberec posetý hvězdami, úplněk se rozzářil a zvědavě nahlížel do oken domů, kde se lidé propadali do snů, kteří jim něžně vlétli do mysli. Moc, jenž se ujala své temné vlády, se zdála být poklidná a tichá. Ve chvíli, kdy hodiny na věži dunivě odbily půlnoc, srdce se po dvanácté dotklo zvonu a zhasla pouliční světla, jsem se s trhnutím probudila. Po těle se mi rozléval podivný pocit a zahaloval mě do své moci. V uších mi zněl šelest a měnil se v nejasný šepot hlasů. Zoufale jsem se chytla za hlavu a snažila se myslí onen šum vypudit. Po zádech mi přejel mrazivý chlad, přitížilo u srdce. Otřásla jsem se a snažila se více zabalit do peřiny, která mě doposud tak hřála.

,,Úplněk! To se dalo čekat!“ zavrčela jsem polohlasně a pevně stiskla víčka, snažíc se donutit ke spánku a navázat na onen sen, který se mi před chvílí zdál. Ještě před okamžikem naivně uklidňoval mé zraněné srdce. Krásný naivní sen...Pousmála jsem se.

-Ale to už se nezmění. Zůstane to tak, jak se stalo. Tak je souzeno- pomyslela jsem si a pozorovala měsíční paprsky, které vlétly oknem do mého pokoje a osvětlovaly oranžový koberec. V ruce mi nepříjemně škublo a donutilo si vzpomenout na včerejší den. Rána osudu, bolest, žiletka, pláč, krev...K čemu to je? Proč jsme si chtěla vzít život? Má vůbec cenu žít? Co to je život? Proč? Proč jsi tak krutý, Pane?

Šelest a šepot zesílil, přičemž se změnil v jeden jasný hlas. Mužský? Ženský? Nevím! Co mi říká? Co mi chce? Prudce se mi rozbušilo srdce, cítila jsem divný pocit zmatku a zoufalství.

-Život? To je zkouška. Krutý? Jen příprava na pravou tvrdou realitu!-

Hlas se mi rozléhal v uších. Slyšela  jsem ho zřetelně, jako by snad stál vedle mě a cosi napovídal. Zamračeně jsme se rozhlédla po pokoji, ve kterém vládlo šero. Nikdo nikde. Žádná  postava, jen děsivé ticho. Uklidnila jsme se, že se mi to jen zdálo a opět se ponořila hluboko do myšlenek.

-Měla jsem se opravdu zabít? bylo by to tak lepší? Co je po smrti?-

-Smrt není řešením. Musíš se naučit bojovat a boje vyhrávat. jedině tak uspěješ-

ozval se znovu onen hlas. To už jsem seděla na posteli a nejistě, s bušícím srdcem se rozhlížela.

-Kdo jsi?- pomyslela jsem si v duchu. Odpoví?

-To není podstatné-

-Pro mě ano-

-Jednou na to přijdeš-

-Chci to vědět-

-Vydrž a věř. Žij!-

-Nechci žít-

-To ty neurčuješ-

-A kdo tedy?-

-Já-

-Prosím, kdo jsi?-

-Už jsi se jednou ptala-

-Vím-

-Jsem něco, co napovídá tvé mysli. Jsem něco, co určuje rychlost tvého tepu a tlukot srdce. Co řídí jiné a tebe-

-Koho?-

-Všechny. Já jsem vy a vy jste já!-

-Nechápu. Stále nevím, kde jsi se tady objevil. Nikdy jsi se neozval-

-Brzy pochopíš. Ale teď se učíš, bojuješ, utíkáš. Snažíš se najít správnou cestu se sluncem na samém konci. není podstatné, kým jsem nebo kdo jsem! Jsem v tobě a teprve teď jsi se pořádně otevřela, tím dočiněním mohu ven, do tvé mysli-

-Proč tu jsi?-

-Abych tě navedl na správnou cestu-

-Nevybíráš správně-

-Proč myslíš?-

-Bolest, smutek, rány osudu mě doprovází-

-To každého. Říká se tomu zkouška-

-Ty napovídáš každému?-

-Ano-

-Stále nechápu-

-Nevadí. Stačí žít a věřit v jiskru naděje, která plápolá v tvém srdci-

-Nechci žít-

Utíkáš z boje? Ale nepřítel tě bude stále pronásledovat. Bude ti v patách do chvíle, dokud nevyhraješ-

-Kdy to bude? Je to nesnesitelné-

-To neovlivním-

-Říkal jsi, že ano-

-Jen napomáhám. Dál se rozhoduješ sama-

-Mám v sobě zmatek-

-Vím. Musíš zjistit, co doopravdy chceš. Dosáhnout toho. Pak jsi připravena. Teprve tápáš a nakláníš se k řešení, které s tím nic neudělá-

-K jakému?-

-K smrti!-

-Už nechci zemřít-

-Cítím to-

-Jak?-

-Vidím tvé pocity-

-Co mám dělat?-

-Stále věřit v sama sebe. Stále být taková, jaká jsi. jsem tu stále s tebou a i když s tebou nebudu mluvit, ucítíš mě.jsem teplo a světlo-

-Kdo jsi?-

-ŽIVOT!-

 

 

Poslední komentáře
01.07.2008 22:17:53: někdy si prostě potřebujeme promluvit sami se sebou,taky to moc dobře znám,učí nás to poznat sami se...
01.07.2008 22:17:52: někdy si prostě potřebujeme promluvit sami se sebou,taky to moc dobře znám,učí nás to poznat sami se...
01.07.2008 22:17:51: někdy si prostě potřebujeme promluvit sami se sebou,taky to moc dobře znám,učí nás to poznat sami se...
01.06.2007 20:09:26: heeeeej, to je tak strašně krásný...ten tvůj web sám o sobě je krásnej... máš můj velikánskej obdiv...
 
Děkuji za vaši návštěvu